We're All Mad Here

Kdybych se rozhodl jinak

28. prosince 2016 v 21:55 | Ellie |  Témata týdne
Kdyby bylo kdyby. Abych řekla pravdu, tento týden mě téma týdne zaskočilo. Chce po nás zamýšlet se nad něčím v současné době stále nereálným, a ač mě osobně nereálnosti nejdou proti srsti, tak se mi přesto nelíbí. Je to kvůli mému přesvědčení, že co bylo, to bylo a žádné kdyby není. Co se stalo je minulost, mnohdy bolestná, těžká, ale bez bolesti šťastné chvíle nemají cenu, bez ní se stávají všedními samozřejmostmi jako čištění zubů. Proto místo přemítání nad slovem kdyby a zda lidé jednou vynaleznou stroj času, si chci udělat malou zpáteční cestu rokem 2016, protože k dalšímu článku se tento rok nedokopu.

20172017wallpaperlight



Samotný rok 2016 nezačínal nijak růžově. Měla jsem spoustu problémů, jak s mým zdravím, tak i rozhodováním o budoucnosti. Pro mě je to rok změn, důležitých kroků v životě, boji s mou osobou a jsem šťastná, že bude brzy za mnou. Není to nic, co bych si dobrovolně zopakovala znovu.
Má cesta na základní škole se chýlila ke konci a vidina přijímaček nebyla rozhodně lákavá. Ale je to za mnou a zvládla jsem je daleko lépe, než jsem čekala. Podařilo se mi dostat na obě školy, které jsem měla uvedené na přihlášce, což považuju za svůj největší úspěch. Sice na gympl až na odvolání, ale i to se počítá. Jediný problém je, že ani teď si nejsem jistá, jestli jsem vybrala dobrou školu. Vím, že na obchodce by se mi nelíbilo a uplatnění taky není zrovna veselé, jenže na gymplu mě týrají informacemi, které mi přijdou nepodstatné pro život a učivo probírají smrtelně rychlým tempem. Kdybych věděla, na jakou chci vysokou, asi se tam nepůjdu podívat ani na den otevřených dveří. Šprt ani nadaný intelektuál nejsem, naštěstí oproti mým obavám většina lidí na gymplech jsou také jenom ti, kteří nemají jasno, který kariérní směr jim zajistí nejen radost, ale také finanční obnos, díky kterému si nebudou muset stěžovat na nedostatek peněz na zaplacení nájmu.
Pubertální lidé to mají těžké a rok 2016 mi v počátcích nepodával pomocnou ruku, rozhodně ne s mými pocity. Mnohokrát jsem se utápěla v depresích, přemýšlela o zvláštních věcech, můj mozek mě týral psychickou nemocí a já si připadala jako naprostý mimozemšťan. V mnoho věcech stále nemám jasno a možná ani nikdy pořádně nebudu, ale nechci se jimi dál užírat, jsem taky jenom obyčejný člověk jako každý z vás. Ačkoli se mi snažilo pomoci hodně psychiatriček a psycholožka, nemyslím si, že by mi některá z nich pomohla. Daleko lepší pomocí je mi, když i na té s prominutím blbé sociální síti narazím na někoho, u koho si můžu vypsat pár zmatených pocitů.
Nejlepší část mého roku je určitě ta část začít s něčím, co jsem se vždy bála udělat. Každý další trénink bojového umění mi dodává sebevědomí a sílu se zlepšovat. Dobře většina snů je pořád ukryta uvnitř mé hlavy, ale udělala jsem významný krok pro lidstvo, i když jen jeden. Teda pro mě, lidstvo na mě kašle.
Tímto vás článkem, kromě sobeckého líčení mého života, vás chci nabádat k tomu, abyste se vykašlali na každé kdyby, které vás napadne a šli si plnit každý svůj sen (pokud tím nikomu neubližuje).
Na shledanou a uvidíme se v Novém roce! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama